Neuvěřitelné nálezy

     Téměř každou chvíli se na naší planetě najde něco, co by zde v podstatě nemělo vůbec existovat. Není divu, že tyto hmatatelné důkazy nemají seriozní vědci příliš v oblibě.

        Nejhůře oddiskutovatelné jsou totiž artefakty, které byly vyrobeny uměle, ale které přesto spadají do těch nejstarších období vývoje Země. Pro takové předměty existuje v anglosaské oblasti celkem výstižný výraz „oparts“ neboli „out of place artifact.“

        V roce 1891 přinesly americké noviny Illinois Morrisonville Times článek o senzačním nálezu.  Toto velké překvapení vzbudil  osmikarátový zlatý řetízek, který vytáhla z kusu uhlí paní W. S. Culpová, když zcela náhodou přikládala do kamen. Nejprve se samozřejmě domnívala, že tam ocitl jen náhodou, ale později zjistili odborníci, že tento podezřelý kus uhlí pochází z epochy karbonu, což představuje období před 250 miliony lety.

        Něco podobného zažil i farmář Tom Kenny z Plateau Valey v Kentucky, při výstavbě svého nového skleníku. Když kopal základy, nalezl část celkem pěkně dlážděné ulice. V Kentucky objevili dělníci v Blue Lick Springs výborně zachovalou kostru mastodonta. Větší senzací, než objev kostry je ale fakt, že těsně pod ní ležela dokonale opracovaná - silniční dlažba.

         Dalším „nepatřičným nálezem“ běžně nacházeným jsou železné hřebíky. Jeden z prvních registrovaných dostal jako dárek v 16. století peruánský král Francisco de Toledo od jednoho rudného dolu. V dnešní době již víme, že tato ruda vznikla před miliony let.

         Jiný ocelový hřebík byl pevně zarostlý v pískovci. Nalezl ho v roce 1844 přírodovědec  Brustr v dole v Kingswoodu. Třetí vydoloval se značnou námahou zlatokop Hiram White v roce 1851 ze zlatonosného křemene.

         Tyto důkazy jakoby se vysmívaly všem dnešním vědeckým teoriím. Zářným důkazem tohoto je ocelový šroub z dodnes lesknoucí ho se kovu a zářící novotou, nalezený v Číně, o němž také nevíme, jak se vlastně do skály dostal. Skoro to tak vypadá, jakoby se někdo bavil ztrácením podobných kovových součástek, zejména pak v době, kdy tvor připomínající člověka neměl vůbec existovat.

      Mezi tyto záhadné archeologické nálezy patří někdy i předměty, které nelze tak snadno zařadit. Jsou to například „Cogged stones“, neboli kamenná ozubená kolečka z Orange County v Kalifornii. Tato kolečka v průměru měří 6 či 15 centimetrů a mají až 22 zubů. Spisovatel C. W. Ceram ve své knize První Američan o nich napsal toto:

     „ Je zcela záhadné, k čemu je lidé používali před osmi tisíci roky, jak byla kolečka datována.“

       Je pravda, že při pohledu na ně nás napadá představa nějakého složitého stroje, jenom nevíme, jakého. Podobně nepatřičným nálezem jsou kovové roury, jejichž zbytky se našly ve Francii a které jsou údajně staré až 100 milionů let.

        Rovněž nevíme, kdo odhodil měděný hrnec do karbonského lesa, tak jak to často činí i dnešní člověk, ale který se nacházel na území dnešní Oklahomy před 300 miliony let. Stejně staré jsou dobře postavené pevné cihlové zdi, také z Oklahomy.

        Abychom si nemysleli, že se všechny tyto tajemné nálezy vztahují jen na americkou pevninu, mají své záhadné objevy i jiné státy, například německy mluvící země. Zde vystavují slavnou „salcburskou kostku.“ Tato kostka o rozměrech 7x7x4 centimetry byla zhotovena ze slitiny niklu a oceli, objevili ji v roce 1885 v huti Isidora Brauna v hornorakouském Vocklabrucku.

          Celkem by na ní nebylo nic pozoruhodného, až na to, že spočívala pokojně ve vrstvě pocházející z období přes 70 miliony let. Podle všech průzkumů se vědci shodli na tom, že se zřejmě jednalo o to, že tento předmět byl vyroben strojově a že se zřejmě jednalo o nějakou součástku k většímu technickému zařízení.

         O něco později, v roce 1851, se v novinách Scientific American si mohli tehdejší čtenáři přečíst zprávu o nálezu učiněném při odstřelu pahorku Meeting House v Dorchesteru, Massachusetts. Zde mě byla vykopána v kamenné vrstvě staré 15 milionů let umělecky propracovaná váza zhotovená ze slitiny stříbra a cínu, bohatě vyzdobená květinovými motivy.

          V roce 1912 objevili dělníci v Oklahomě ve velkém kusu kamenného uhlí jakousi odměrku. V prastarých kamenech nebo uhlí se však našlo ještě mnoho dalších věcí: mechanicky zhotovená zlatá nit, hřebíky a šrouby z nerezové oceli, vyčnívající z kusu skály v Číně, kovové náprstky.

                              Prkno leštěné před 500 000 lety      

        V červenci roku 1989 se izraelským archeologům podařil opravdu jedinečný objev, když v severní části údolí Jordánu našli 25 centimetrů dlouhé a 13 centimetrů široké prkno z vrbového dřeva. Mělo dokonale rovný, vyleštěný povrch.

        Opracování bylo tak perfektně provedené, že na něm nebylo možné najít ani stopu po nějakém nástroji. Všechny hrany byly dokonale rovné a viditelně záměrně zkosené.

        To by ovšem nebylo tak divné, dnešní stroje dokážou dřevo naprosto perfektně vyhladit  - kdyby tu nebyl jeden háček - toto vrbové prkno leželo ve vrstvě staré podle odhadu geologů rovných 500 000 let! K čemu asi primitivní stvoření, která v té době žila, mohla u všech všudy potřebovat dokonale tak vyhlazené prkno?

      Tento nález není však ojedinělým.

      Stejně mysteriózní je naříznuté prkno, které spočívalo v geologické vrstvě u skalní stěny Mundesley v Anglii. Tyto vrstvy pocházejí z doby před 500 000 až 1,7 milionu lety. Archeologům se zde podařily neuvěřitelné nálezy již na počátku 20. století: dvojice badatelů Michael A. Cremo a dr. Richard Thomson informují ve své knize Zakázaná archeologie o těchto senzačních vynálezech, které mění svět, cituji:

        „S. A. Notcutt z Ipswiche našel v těchto sedimentech kus dřeva, které bylo na širší straně uříznuté a na špičce začerněné, jakoby je někdo položil do ohně. Podle oficiálního názoru existuje jen velmi malá šance, že by v době vzniku vrstvy Cromer –Forest žil v Anglii člověk typu Homo erectus.

        Technická úroveň, kterou tento nástroj z přiříznutého kusu dřeva předpokládá, je mimořádná a nutí nás myslet na schopnosti podobné schopnostem moderního Homo sapiens. Takovou práci vlastně může vykonat jen kovová pila.

        Ale zhruba 400 000 až 500 000 let stará kovová pila by však byla něco naprosto neobvyklého. Badatel J. Reid Moir již v roce 1927 poukázal na význam neobvyklých nálezů.“

       Co k tomu dodat? Faktem je, že takové nálezy se stále množí a datování musí být posunována stále hlouběji do minulosti. Zdá se tak, že s dosud neochvějnou představou pozvolného a rovnoměrného vývoje, tak, jak nám ji předkládá evoluční teorie, není poněkud něco v pořádku.