Bytosti DINGIR a genové inženýrství

        Bytosti DINGIR  a genové inženýrství

          V pověstech a mytologiích na celém světě nacházíme zmínky o tom, že první lidé byli stvořeni „Bohem“, nebo „dokonce „Bohy“, kteří se nesmazatelně zapsali do posvátných textů a tím i do paměti lidstva. Tito „Bohové“ ovládali mnohdy vyspělou technologii, někdy se sblížili s lidmi a jindy přímo zasahovali do jejich vývoje.

          Číňanům, domorodcům z Afriky, Peršanům, Féničanům, Arabům, australským Aboriginům, jihoamerickým indiánům a vládcům dávné Indie své vědomosti předávali „Bohové“, které vidíme dnes na skalních rytinách, soškách a jiných vyobrazeních.

         Podle nejstarších pramenů, kterými jsou sumerské tabulky nalezené v Íráku v roce 1849, popsané klínovým písmem, stvořili prvního člověka vesmírné bytosti.

        Tyto zlomky starověkého mýtu byly kdysi součástí proslulé Aššurbanipalovy knihovny v Ninive. Podle těchto 6000 let starých textů je lidstvo potomky rasy lidí z jiné planety, kteří sestoupili na zem v létajících strojích.

        Sumerská říše se rozkládala na území Mezopotámie v roce 3000 - 2000 př. n. l. Název

Sumer, neboli „ KI-eN-GIR.“ KI znamená doslova země nebo místo, pevnina či oblast. GIR je pak létající těleso, en je pouze titul. Celkový výraz se dá přeložit jako „Místo vlády nad létajícími tělesy.“

        Sumerská kultura vznikla náhle a je dodnes považována za naprostý základ našeho vědění, protože dala světu mnoho převratných vědních odvětví, jako matematiku, lékařství a chemii. Zejména v astronomii předběhla svou dobu, stejně jako u vynálezu kola a písma.

         Také tehdejší architektura byla pozoruhodná: Sumerové jako první začali používat dlažební kostky a ulice byly pravoúhle řazeny do bloků, jaké známe z dnešních velkých měst, jako je například New York.

          Významné jsou sumerské pečetní válečky patřící mezi nejstarší miniaturní památky světa. Tyto válečky pocházejí z doby urucké kultury z jižní Mezopotámie, z předdynastického období mezi lety 3200-2200 př. n. l. Jejich provedení je vysoce umělecké. Na délku měří jeden či maximálně šest centimetrů a jejich majitelé je nosívali kolem krku. Používaly se k potiskům hliněných nádob a razítkovaly se jimi listiny.

          Nejstarší z nich zpodobňují mytologické postavy a symboly: ptačí lidi, pohádková zvířata, napůl lidská a napůl zvířecí stvoření, postavy v létajících bárkách, v nichž sedí bytosti podobné lidem a létající koule na nebi. Najdeme zde i neznámé bohy v helmicích u „Stromu života,“ jak z ní jedno z nesmyslných vědeckých pojmenování, stejně jako „Létající duchy.“

          Tito „duchové“ jsou zde vyobrazeni jako člověku podobní tvorové se dvěma či čtyřmi křídly, či lidé s hlavou dravého ptáka, na několika dalších se objevuje i podivný znak nápadně připomínající nákres atomu.

          Hádankou pro archeology zůstává již zmíněný „ Strom života.“ Jednou má podobu kříže, jindy jde o výtvor jakoby navzájem spojených přaden, či nití, takže někdy se tak nejspíše podobá schematickému vyobrazení genetického kódu. O tom by ale před tisíciletími neměli mít tehdejší lidé ani ponětí! Že by opravdu zasáhli bohové?

         V eposu o Gilgamešovi, který se opírá o sumerské prameny, se hovoří o bytostech zvaných DINGIR. Tento výraz se obyčejně překládá jako „bohové.“ DIN znamená soudce, ten, který rozhoduje, vládce, pán. Výraz GIR označuje „ meč, prořezávač, létající těleso.“ DINGIR byli tedy „vládci létajících těles.“

         Německý spisovatel Dr. Hermann Burgard o tom napsal:

        „Pokud budeme objektivně zabývat jednotlivými texty, pokud analyzujeme jejich částečná odlišná znění, pokud je porovnáme a prověříme v celkových souvislostech, pokud se skutečně probereme všemi 100 000 klínopisnými tabulkami, dospějeme k jinému závěru, než konzervativní vědci: zmínky o nepozemských bytostech, dějích a jevech jsou v nich tak početné a tak logicky do sebe zapadající, že přinejmenším jejich jádro musí být pravdivé.“

         Z klínopisných tabulek tedy vyplývá, že bytosti DINGIR, (nebo také jinak Anunnaki), létaly nahoru na nebesa. Nebe bývalo v sumerských textech označováno znakem „AN,“což se dá přeložit jako „nahoře.“Možná proto nejsou tyto klínopisné tabulky z větší části nedostupné a jejich překlady nebyly nikdy zveřejněny.

          Je zajímavé, že tyto podivné bytosti byly dobře známé i u jihoamerických kultur. Zde se o nich zmiňují ve svých mýtech staří Mayové, jejichž bůh Tlaloc měl podle vyobrazení na mayských reliéfech na sobě něco jako leteckou kuklu, splývající až na ramena a vysoké rukavice, jaké nosí dnešní astronauti. Podobné „bohy“znali i Aztékové a Inkové. Právě oni prý kdysi naučili tyto národy starověku prvním základům zemědělství, řemeslům i umění.

          Sumerské texty popisují tyto tajemné tvory jako stvoření podobná člověku. Jak dosvědčují početné archeologické nálezy obrazového materiálu, měli tito neznámí cizinci však i vlastnosti, kterými se od běžných lidí odlišovali.

         Podle klínopisných legend byli podstatně vyšší- asi 2,5 metru, disponovali „pronikavým zrakem“, protože viděli i to, co bylo skryto uvnitř- a obklopovala je „ boží záře“. V textu, kde se píše o hrdinovi Utanapištimovi, (který je shodný s Noem), bylo zapotřebí „vyrábět“ pro DINGIRy zvláštní vzduch k dýchání a také jakýsi „chléb života“a „vodu života.“

       Sumerští písaři dále sdělují: „Jejich podstatu nelze pochopit, jejich záře je nesnesitelná.“Z historicky mladších asyrských textů se dokonce dozvídáme, že bůh Asur a bytosti DINGIR zasáhly několikrát i do válečných událostí a používaly neznámé moderní zbraně!

       Létající vozy DINGIRů vzlétaly, zahaleny do oblaku kouře, a přistávaly na „Umělé hoře“ ve městě Uru. Tyto uměle navršené hory, zvané zikkuraty, byly významným stavebním prvkem tehdejších měst a - byly také pokládány za nejdůležitější svatyně bytostí DINGIR.

         Když se roku 1875 anglický archeolog, historik a lingvista George Smith zabýval studiem starověké Mezopotámie, došel k závěru, že tyto božské bytosti sestoupily na Zemi z nebes před 450 000 lety z planety Nibiru.

         Tvrdil také, že biblická kniha Genesis je založena na velmi podobných starodávných textech - a právě v knize Genesis se mluví v souvislosti s těmito bytostmi o stvoření prvního člověka.