Okřídlený disk a faraonův "nebeský žebřík".

 Ve starých egyptských textech se dozvídáme, že nevyšší bůh Re, který pocházel z  „Planety milionů let“, cestoval vesmírem v obrovském plavidle. Když zahlédl Zemi, přesedl do „ nebeské komory“, která měla tvar pyramidy -  a snesl se v ní na Zem.

   Archeologové objevili menší repliku této komory, nazývanou v papyrových a také v pyramidových textech Benben, vytesanou z černého kamene. Tento „tvrdý, lesklý předmět prý dovedl vystřelit do nebe.“ Mohli snad dávní obyvatelé Heliopole, Memfidy či Hermopole zhotovovat kamenné sloupy a obelisky, jako kopie podobných plavidel, které pak stavěli před své chrámy?

   Egyptský bůh Hor zase používal k létání také ještě jeden další létající stroj nazývaný NAR, neboli „ohnivý sloup“. Na dochovaném vyobrazení má NAR podlouhlý doutníkovitý tvar, který se postupně zužoval do kruhové trysky, ze které vycházejí čáry, symbolizující zřejmě kouř.

    Z horní části NARU vyčnívají kratičká křídla. Vpředu jsou kruhové útvary, připomínající okénka. V egyptských textech nacházíme také mnoho popisů rachotu a hřmění, za kterého tento dopravní prostředek startoval. V mnohých se hovoří o tom, že „bohové“ údajně vzali s sebou do kosmu i některé lidi, jako například krále Pepiho.

    Záznamy v Knihách mrtvých a Knihách pyramid obsahují souhrny pokynů, jakým způsobem může panovník vystoupat na nebesa.

         Tyto texty ale mnohem více než náboženské instrukce připomínají technické popisy startu vesmírné rakety nebo létajícího korábu. Někteří archeologové a badatelé se dnes dokonce přiklánějí k názoru, že by se mohlo jednat o podrobný záznam cesty ze Země do vesmíru, popisovaný zde po jednotlivých krocích. Zajímavé jsou rozhodně připojené ilustrace, které zobrazují bohy v těsných kombinézách se zvláštními pásky okolo krku. V dalším pokračování cesty faraona „Boží posel“ vybaví panovníka všemi věcmi, potřebnými k jeho cestě na nebesa a do pozdější nesmrtelnosti. Faraon se poté ocitl před věží s příhodným názvem „Stoupadlo na nebesa“ či ještě lépe přímo „Nebeský žebřík“.

          Když po něm vyšel nahoru, usedl do „ oka“, neboli „do nebeského člunu“, který ho vynesl na nebesa. Toto nebeské plavidlo mělo nijak zanedbatelné rozměry: měřilo přesně 770 egyptských kubitů, což je v přepočtu 300 dnešních metrů!

          I jiné národy měly v dávnověku o létajících prostředcích neuvěřitelné záznamy. Například posvátná kniha jihoamerických indiánů  Popol Vuh mluví o „ nekonečně staré civilizaci, jejíž příslušníci se mohli pomocí létajících strojů pohybovat po celé sluneční soustavě a měli velké znalosti o planetách a mlhovinách.“

        „Příslušníci prvního plemene“, čteme doslova, „byli schopni všechno zvědět. Prozkoumali čtyři strany obzoru, čtyři směry nebeského korábu a kulatou tvář Země.“

         Jak se mohli asi tito lidé, podle nás disponující jen primitivními technickými prostředky, v dávné minulosti dozvědět, že je Země kulatá?

         Z historického hlediska teprve nedávno -  roku 1600 n. l. - byl upálen v Římě Giordano Bruno jako kacíř právě proto, že zastával tento názor!