Operace srdce staré 100 000 let.

 Operace srdce staré 100 000 let 

 V dějinách lidstva se stále častěji objevují důkazy, které do naší pečlivě vybudované představy o minulosti jaksi nezapadají.

 Přesto archeologické nálezy dokazují, že pravěké národy ovládaly lékařské zákroky, které používá dnes moderní medicína. Co se týče dávného lékařství, učinil v tomto oboru velmi významné objevy v roce 1969 profesor Leonidov Marmajarjan  z univerzity v Ašchabádu ve Střední Asii, kam společně s kolegy z Leningradské univerzity podnikli vědeckou expedici.

 V jedné z jeskyní zde vědci nalezli rozsáhlé pohřebiště a z masového hrobu vynesli na světlo světa třicet dokonale zachovaných koster, které pocházely z úsvitu lidstva. Jejich stáří bylo posléze určeno - pomocí datování uhlíkové radiokarbonové metody - na přinejmenším 20 000 let. Při pozdějším a přesnějším měření se ale ukázalo, že jsou ještě dokonce mnohem starší - až 100 000 let!

 Osm z těchto koster neslo známky těžkých poranění, které byly zcela evidentně následkem boje s obrovskými šelmami: na kostech byly viditelné stopy po drápech a hluboké a rozsáhlé rány, způsobené ostrými zuby.

 Právě díky těmto zraněním bylo nutné tyto poraněné jedince ošetřit a hlavně, operovat! Na několika hrudních koších došlo prokazatelně k resekci žeber, aby byl umožněn přístup k srdci.

 Ve výši srdce byla nějakým velice ostrým nástrojem a dokonale přesným a rovným řezem odstraněna žebra. Závěr, který vědci v tomto případě pokaždé s úspěchem používají - že šlo „ o rituální lidskou oběť“ - v tomto případě rozhodně neobstojí.

 Na okrajích operačního řezu se totiž na kostech utvořila nová kostní substance, což znamená, že se pacient nejen uzdravil, ale především že žil - soudě podle tloušťky kostní vrstvy - ještě dalších 3-5 let!

  Rozšířené představy o primitivních předchůdcích člověka, kteří si nemoci vysvětlovali působením zlých duchů je tak s těmito objevy v naprostém rozporu. Jak je možné, že tehdejší lidé mohli znát tak podrobné znalosti anatomie,- a byli schopni provádět tak náročné operace bez prostředků, které dnešní lékaři považují za nutnost?

Ještě více šokující je ale fakt, že provedená řezná plocha odpovídá – a to dokonce s přesností na milimetr - ploše, kterou při vytváření přístupu k srdci používají dnešní moderní kardiochirurgové.

 V některých případech jde zřejmě přímo o operaci srdce: žebra byla odborně roztažena od sebe a každý znak odpovídal tomu, čemu se dnes říká perikardiální okno. Během takového zákroku je odstraněn srdeční vazivový vak, přičemž se tento zákrok provádí nejčastěji u zhoubných onemocnění srdce.

 Mohli tedy lidé doby kamenné diagnostikovat rakovinu takového druhu - a vypořádat se s ní? Jsou takové zákroku v dávném pravěku vůbec možné?

 Stejné zásahy na hrudníku se prokázaly i u koster objevených na Blízkém východě, u nichž bylo datování rovněž nezanedbatelné: 50 000 let! K tomu už asi není co dodávat…